1. |
Lijána
03:57
|
|||
To není skála to je hlína
To není skála to je hlína
To není skála to je hlína
Drolí se
Honí se psi
S náprsenkou bílou tak
Že ve tmě svítí si
Navštívit dutiny za očima
Ohmatat kulovou plochu zevnitř
Nebát se zavalit
Být víc maličká
Víc nevadit
Šlápnu si na nohu
Šlápni mi na druhou
Uškrť mě!
Uškrť mě v pase
Sešoulej ze mě lijánu – ta hodí se
Hodí se do oken
Kam všude jenom bys chtěl vyšplhat
Hrajem na kroky
desátý vyvrklý
Pak poskočit
kolenem dech vyrazit
|
||||
2. |
Jedinému stromu
03:13
|
|||
Jedinému stromu v pouštním údolí Gobi
V lese se stromy lechtají kořeny
V lese se stromy chechtají
Kdo lechtá tebe?
Třese se (smíchem)
Přichází pohoří
Óó,
oběma hrby pak
tře se
|
||||
3. |
Vata
01:45
|
|||
instrumental
|
||||
4. |
Stezka stesku
03:39
|
|||
Třeba jako když přes noční oblohu
Proletí padající hvězda
Nelze nic jiného než užasnout
Nelze nic jiného
Jen snílci nastaví dlaň
A jen blázni
Když je pod mrakem
Jdu po stezce stesku
Jdu po stezce stesku
Jemně na mě mží
Jemně na mě mží
Jak pes větřím, oddaně ženu se za nosem
Je úplň
Bezvětří
A jazyk ven
Třeba jako když přes noční oblohu
Proletí padající
|
||||
5. |
Těžiště
03:30
|
|||
Tělem mostem klenout se
A vznášet těžiště nad
Letiš-tě-lem
Mostem klenout se
A vznášet těžiště nad
Letiště
Pak
Co se stane
Když přistaneme?
Tajem slovem vinout se
A splynout slinou řekou
S jino-tajem
Slovem vinout se
A splynout slinou řekou
S jinou
Pak
Co se stane
Když přestaneme?
|
||||
6. |
Dyk more
02:38
|
|||
(P.S.:)
Z hlubin Tomin na kajaku z veRlybí kosti
A perNamentkou na kolotoč
Už umím srdce rozskoč a veletoč
I lítat v balóně co nafukujou náfukové
A balón čím větší
Tím prázdnější….
…včerejší.
Z hlubin Tomin na kajaku z veRlybí kosti
na kajaku z veRlybí kosti…
….
Co mu dělá starost cirkus bleší.
Dyk more
díků moře
|
||||
7. |
Příchod jara
05:34
|
|||
Po první jarní bouři nastal v údolí neklid a leccos se
změnilo. Hostům se začalo stýskat po domově víc
než dříve a jeden po druhém odcházeli, nejčastěji
v noci, kdy byl sníh zledovatělý
a dobře se po něm šlo.
„Teď jsme ti zas jenom my,“ řekla Tiki.
„Ty a já a malá Mia.”
“Teď jsme tu zas jenom my. Tajemné bytosti
se schovaly a objeví se až příští zimu.“
Někteří si udělali lyže a každý s sebou nesl alespoň
jednu sklenici zavařeniny. Poslední si museli rozdělit
sklenici klikev. Když přešel přes most poslední host,
zůstal sklep se zavařeninou úplně prázdný.
„Nikdy jsem už nespatřil tu s postříbřenými rohy.
A ty malé s dlouhýma nohama, co běžely po ledě.
Ani tu černou, která přeletěla nad
ohněm a měla strašně velké oči.“
„Necítíš, že už brzy přijde jaro?“
|
||||
8. |
Gibraltarské zápalky
03:04
|
|||
Velký zvon… Tři… čtyři údery… Hoří! Zanechali
jsme večeře a se srdcem sevřeným jsme vystoupili
po úzkém dřevěném schodišti, ponořeném do černé
temnoty, na plochou střechu k rušnému tichu.
„V okolí Lucerny!“ křičí dolů na schody Anička, která
už byla nahoře, dříve než jsme vyšli do noci… Zvon
zjasnil svůj zvučný a tvrdý úder… –Bim, bam, bim,
bam! „Je velký, je velký… Je to pořádný požár…“
Ano. Vzdálený plamen na černém piniovém obzoru
vypadá klidný v svém pronikavém jasu. Obraz je
jako z černého a narudlého smaltu, jako onen
„Hon“ od Piera di Cosimo, na němž je oheň
namalován jen čistou černí, rumělkou a bělobou.
Srpnová noc je hluboká a nehybná. A ona prchavá
létavice mihne se prostředkem nebe a nad las
Monjas pohrouží se opět do blankytu… Jsem
u vytržení… Stříbrákovo zahýkání tam dole
ve dvoře přivádí mne ke skutečnu… Všichni už
sestoupili dolů… A v mrazení, jímž mne zraňuje
něha noci, která už spěje k vinobraní, cítím, jako
by právě kolem mne přecházel člověk, o kterém
jsem v dětství věřil že podpaluje lesy, jakýsi Pepík
Kuře – moguerský Oscar Wilde –, už poněkud
přestárlý, snědý a s prošedivělými kadeřemi, který
svou zženštilou otylost oblékal do černé kamizoly
a bíle károvaných kalhot, jejichž kapsy byly až
k prasknutí nadity širokými gibraltarskými
zápalkami.
|
||||
9. |
Moře v úplňku
04:11
|
|||
Nebe Je Plné Hvězd
Při Svitu Měsíce
Maják Se Marně Snaží Splést
Přízeň Mé Sudice
Nebe Je Plné Hvězd a Jenom Jedna
Z Nich Je Denice, Je Stálice
Jen Jedna Mlčí Jako Telefonní Ústředna
V Cele Novice
Jak K Nebi Pozdvižená Ratolest A Jako Touha
Vzepřít Se (Když Noc Je Dlouhá)
A Moře, Moře Bez Dna.
Ó Moře, Čím Je Ti Mé Hoře
Hoře Panice
|
||||
10. |
Učím se ptáky
01:56
|
|||
Kam nedohlédnu
Vidí
Kam nedojdu
Pravidelně chodí
Kam si lehne
Krajina se mu přizpůsobuje
Učím se ptáky, jejich jména, chování a jak jimi být
Jen jen jen jen
Jen ležet ležet ležet
Jen ležet a sbírat klid
Společně se utopit
Kam nedohlédnu
Vidí
Kam nedojdu
Nedojdu
|
||||
11. |
||||
Nech si ty sny
Nech si ty sny
Vybarvovat
Bílá labutí bílá jako pasta zubní bez chuti
Voní
Pak po ní
Jak na podlaze špitálu
Sálající sílu světlý sál!
A ptáci se mi v noci stínit slétávají
Nechci ty sny
Nechci ty sny
Vybarvovat
...
Světýlko, kolik ještě znaků do konce?
Vždycky když mrknu
Není tam tma
A tak velice pomalu
Závorky otevírám
|
||||
12. |
Islandské noci
05:35
|
|||
Sen sní se sám živen myšlenkou svou
Pozvi někoho
Pozvi někoho dál
Pod proudem vody omývá si ruce
Temná postava v okně na ulici
A podél aut směrem od křižovatky
Větrem unášen do hloubi noci
Drobný mužík v příliš velkém korábu
On drží se stožáru a lapá po dechu
Ona pod proudem vody omývá si ruce
Nejistý chodec s rukou opřenou o bradu
A vítr roznáší větvičky tújí
Kde okna svítí
Prokrista! Lidé luxují!
Neslyším vlastního slova
Opakuji
Prý byla půlnoc
A mezi dnem a dnem
Jí vana přetekla
A jeho loď
Se ode dna odrazila
|
Furré Jihomoravský, Czech Republic
Lidé zakládají kapely a tohle je jedna z nich.
Marta Svobodová: hlas její, kytara
elektrická
Tomáš Doležal: midi-kontroler dechový, alt-klarinet dechový
Ondřej Hofírek: basová kytara elektrická
Petr Fučík: bicí akustické a elektrické
... more
Streaming and Download help
If you like Furré, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp